Sněžný klokan

Všechno je jednou v životě poprvé a pro mě těch nových, prvních vjemů je v několika posledních měsících o něco více, díky tomu, že jsem se relativně nedávno usídlila na druhém konci světa. Co se vám vybaví, když se řekne Austrálie, mně teda rozhodně klokan a rozhodně ne sníh. Minulý víkend jsme se vydali do zdejších hor a já poprvé viděla tolik klokanů jako jsem snad neviděla srnek v českých luzích a hájích.

Klokan je místní symbol, který se spolu s pštrosem pyšní v australském státním znaku, tak jako lev v tom českém. Od doby, kdy jsem se usadila v Sydney jsem si říkala, že na něj zcela jistě narazím, vždyť je jich přece plná Austrálie! Opak byl pravdou, v okolí Sydney rozhodně klokana nehledejte, maximálně tak v zoo, a to se ještě potkáte s těmi menšími druhy, přibližně velikosti českého fouska. Bylo třeba vyrazit někam jinam, dál, víc do přírody a směr Canberra byl ten správný směr.

Canberra je vesnice, klidné městečko, kterému by nikdo nehádal, že se pyšní statutem "hlavní"! Město, kde v zimě přes noc naměříte mínusové teploty, město, které nemá přístup k moři a hlavní atrakcí je maximálně nová budova Parlamentu, a to musím uznat, že je zajímavé architektonické dílo. Je to takový zarostlý bunkr, který z dálky vypadá jako zelený kopec s anténou, na které se třepotá obrovská vlajka a přitom celý komplex má 4700 místností a téměř 2500 měříčů času! Otevřen byl královnou Alžbětou roku 1988 a byla to v té době nejdražší stavba na světě! Kromě toho je Canberra zajímavá tím, že není daleko od sněžných hor. Po sobotní noci v hlavním městě jsme v neděli ráno vyrazili do lyžařského střediska Thredbo. A kdo na nás nečekal po výjezdu z města? Ještě ve tmě, v půl šesté ráno si přímo u silnice stojí dvoumetrový klokaní kus. Koukal na nás, oči se mu třpytily od reflektorů světel a já se jenom modlila, aby nám jeho tlapy nezanechaly nepříjemnou památku na naší kapotáži, i když s jeho ohromnýma zadníma nohama by nás přeskočil jako nic.

Lyžovačka nebyla nic moc, počasí nám nepřálo, začalo sněžit a nepříjemný vítr to jenom stěžoval, po obědě jsme se rozhodli, že vyrazíme zpátky domu, do Sydney. Jakmile jsme sjeli z horských výšin ukázalo se nám sluníčko a stovky a stovky skákajících klokanů, bylo to neuvěřitelné. Kromě toho jsme měli štěstí na desítky bílých sněžných a růžových ptáků cockatoo. Město je město, ale vesnice je prostě jiná, vlídnější, plná života se spoustou přírody a možností různých volnočasových aktivit. I když bych si neuměla život v Canbeře představit, tak se tam určitě moc ráda vrátím, a to nejen kvůli klokanům a bělostnému sněhu, ale proto, že mě to vesnicky klidné prostředí jednoduše nadchlo.